neděle 8. dubna 2018

Já a mé druhé já - stíny na duši

Ahoj


Dnes tu mám takový netradiční článek, který vznikl vlastně z náhlého popudu. Myslím si ale, že je spousta lidí, kteří to mají podobně a možná je jich i stále více - vlivem dnešní uspěchané doby a snahou být perfektní. Jde vlastně o moje pocity, vypsání se :) 

Já jsem veselý člověk, jsem milá, empatická, tolerantní, přátelská, hodně citlivá, optimistická ... to se umím ale vychválit, co :D 
Ale nejsem taková vždy, mám stavy, kdy se cítím hodně, ale hodně špatně. Možná jsem to tu už někdy zmiňovala, možná ne, ale dle mého se není za co stydět - trpím úzkostmi a lehkou formou OCD. Chodila jsem i k pár odborníkům, ale nějaký čas se už sama cítím lépe a nemám potřebu dále někam docházet. 
Ano, byly měsíce, kdy jsem na tom byla špatně, chodit jsem tam musela, sama jsem to nedávala a brala jsem i prášky. Teď už to zvládám sama a sama jsem zvládla i mnoho obtížných situací - smrt v rodině, rozchod ... takže doufám, že to nejhorší mám za sebou (i když vše se může vrátit). 
Vím ale, jak může být život těžký a že ne vždy je to snadné, mám stavy, kdy propadám smutku tak moc, že mám potíže vstát, vylézt z vany - mám pocit, že to nezvládnu. Voda odtéká, chlade a já sedím, říkám si: "Kruci, už vstaň, vylez, nic to není, pohni nohama, zvedni se ..." ale tělo mě neposlouchá, sedí, ani se nehne ... ale pak tu sílu najdu, ani nevím kde a já vstávám. Nejsem na tom zase tak špatně, hledám světlé body, pozitiva - to co mě drží nad vodou, to co mě donutí vstát, díky čemu se nakonec usměji a řeknu si, že to přeci stojí za to. 

Znáte to? Stále mnoho lidí o tom nemluví a spousta jich je na tom hůř, dokonce daleko hůř než já. Jsem na tom dobře, jsem na tom vlastně skvěle, i přes tohle všechno. 
Já tomu říkám právě stíny na duši, pokud bych to měla popsat, přijde mi, že duše je světlá, zářící, ale objevují se na ní stíny, šedé body, které je potřeba znovu prosvětlit - dobrou kávou, vzpomínkou na něco milého, veselého, pohlazením, vřelým slovem. 
Proto je jedním z mých cílů na tento rok sebeláska, mám se ráda, ale ne dostatečně a vím to. Proto to chci změnit. 
Co tím chci říct? Asi to že v tom nejste samy, že jsou lidé kteří to mají podobně, že je nás hodně, ale že stojí za to bojovat a nevzdávat se. A já nám všem držím pěsti :)

Mějte se krásně ♥



15 komentářů:

  1. Znám a velmi dobře, také mám problémy s úzkostmi už od dětství. Bojuji se sociální fobií, agorafobií a někdy i panickými atakami bez předchozí příčiny. Taky jsem měla chvíle, kdy jsem musela brát prášky, u doktora jsem byla každou chvíli a život se mi bortil pod rukama. Teď se cítím lépe, ale samozřejmě mě to občas nečekaně přepadne a já si připadám slabá a zbytečná. Nejvíce mě mrzí, že jsou tahle témata pořád tabuizovaná a člověk s psychickým problémem je pro mnohé blázen a tak podobně. Je dobře, že se nevzdáváš a bojuješ, nesmíme těm myšlenkám v hlavě dovolit, aby nás ovládly :)

    LENN

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to mě také právě velmi mrzí a asi i to mě vedlo k sepsání mých pocitů. I já se dříve styděla, ale teď už to naštěstí vnímám jinak. Holt jsem měla určitý problém, se kterým jsem si neuměla poradit sama, tak jsem šla k lékaři, stejně jako bych šla s angínou atd. Naopak si myslím, že statečnější je ten, kdo si přizná že má problém a řeší to, než ten kdo dělá že se přeci nic neděje. Za co jsem ráda že i když to stále mnoho lidí vnímá jako tabu, přeci jen je to lepší než před několik lety a doufám, že se to bude nadále zlepšovat. Moc ti děkuji za komentář :)

      Vymazat
  2. Moc děkuju za tenhle článek. Myslím, že spoustě lidí pomůže už jen vědomí, že v tom nejsou sami.
    Je pravda, že v posledních letech se docela daří to tabu a mýty kolem psychických poruch a nejrůznějších psychiatrických diagnóz bořit, i když pořád určitě ne dost. V tomhle je to sdílení na sociálních sítích k nezaplacení.
    A je to přesně jak píšeš, tyhle stavy prostě vyžadují odbornou pomoc a není to nic za co by se měl člověk stydět. A čím dříve si to všichni uvědomíme, a budeme ty (i malé) problémy a obtíže řešit, tím dříve nám bude líp.

    Moc ti držím palce, ať máš těch dobrých dnů co nejvíc!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář, také to tak vidím, ještě to není na konci a tabu to pro některé lidi stále je, ale pomalu a jistě se to boří, na což určitě můžou i ss a internet, jelikož o tom třeba i hodně lidí mluví nebo tím trpí a tím se to dostává dál a dál :) V něčem je to k nezaplacení :)

      Vymazat
  3. beautiful blog! I really like how you write
    and what you give photos. wonderful!
    I have a question, you will agree to follow for follow?
    I like to be in touch with inspirational blogs.
    Greetings from Poland!
    ayuna-chan.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  4. je super, že si napísala takýto článok a aj ho publikovala ;) prajem ti, nech sa ti žije čo najľahšie :)

    Sabi z blogu Beautiful savage

    OdpovědětVymazat
  5. Normálně mi naskočila husina... Silný článek, málo kdo něco takového dokáže vypustit i do světa. Velký potlest, že se snažíš s tím něco dělat a bojuješ ♥ Věřím, že Ty tyto stavy dokážeš zminimalizovat na minimum :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, nad zveřejněním jsem se radši moc nezamýšlela a jen co jsem dopsala tak jsem ho pustila, jinak bych si to asi rozmyslela :D

      Vymazat
  6. Já sice nemám nic diagnostikované, ale velmi ti v této věci rozumim. Možná je to moji přirozeně introvenií povahou, ale mívám období, kdy mě lidi, společnost děsí a já jsem mnohem raději sama. Jindy je to zase zcela naopak. A OCD? Já myslím, ze tu nějaká lehká forma našla :D Tím tvoji situaci nezlehčuji! Jen píšu, že ti docela rozumím :)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc pěkný článek, opravdu krásně napsaný a hlavně inspirativní pro spoustu lidí, aby viděli že v tom nejsou sami :) Mě přijde, že dneska je dobrá nálada snad v podstatě společenská povinnost. Jakožto člověk optimistický se mi ji většinou daří si ji udržet, ale občas mám taky chuť zalézt do své ulity :) Držím palce a přeji jen samé krásné dny s dobrou náladou :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také mi to někdy přijde, kdo není sluníčkový, je divný :D jakožto optimistovi mi to také jde a tyhle svoje stavy prožívám o samotě, takže spousta lidí z mého okolí (nemyslím nejbližší lidi) vůbec nic netuší a myslí si že jsem věčný optimista kterého nic netrápí :D

      Vymazat
  8. Netuším jestli se můj předchozí komentář odeslal, nejspíš ne, tak píšu znova. :D
    Myslím si, že je normální se někdy cítit ne zrovna v nejlepší náladě. Žijeme v době, kde kolem nás není jen optimismus a občas je těžké to všechno unést. Zejména, když je to od nás na veřejnosti očekáváno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, horší je když ty stavy člověk nezvládá a není to jen obyčejná "špatná nálada"

      Vymazat

Moc Vám děkuji za komentáře :) ♥